Přejídání, které je následkem rychlého neboli vlčího hladu, vzniká především z nevhodného denního režimu, kdy celý den nejíme nebo jíme nevhodné potraviny, které nás nezasytí, ale naopak podpoří chuť na další jídlo. Spouštěčem může být i stres, deprese nebo opakované pokusy o dodržení diety. Ve většině případů přichází vlčí hlad v pozdních odpoledních hodinách a pokračuje až do nočních hodin.
Člověk je bezmocný, protože proti těmto pocitům a potřebám je jakékoli racionální vysvětlení nemožné. Můžeme si stokrát říkat, že noční přejídání není zdravé, ale pud přežít je silnější než jakákoli silná vůle.
Záchvatovité přejídání se tedy projevuje především nezvladatelnými chutěmi a vlčím hladem. Lidé pak neznají pocit sytosti a nedokážou uspokojit ani své chutě. To vede k častým změnám nálad a rychlým výkyvům váhy. Někdy trpí až žravostí a cestou z práce jsou schopni zhltnout několik tabulek čokolády či hamburgerů.
Za to, že propadneme vlčímu hladu, si můžeme sami. Nevnímáme signály, které nám tělo dává během dne, když chce doplnit energii. Někdy si v takových chvílích dáme místo jídla kávu, která pocit hladu oddálí, nebo jsme natolik zaujati tím, co děláme, že na jídlo zkrátka nepomyslíme. Určitou dobu to náš organismus vydrží, ale jakmile dospěle do fáze, kdy stoupne hladina hormonu ghrelinu, který má za úkol hlásit, že je potřeba se najíst, tělo si o jídlo řekne poměrně drastickým způsobem. V tomto momentu se už nespokojíme s malou porcí jídla nebo s jídlem s nižší energetickou hodnotou, ale budou nás pronásledovat všechny možné chutě; sladké, slané, ostré.