Co by měl rodinný pes zvládnout
Rodina s malými dětmi obvykle potřebuje psa, který je vyrovnaný, předvídatelný a dobře snáší ruch v domácnosti. Důležité je, aby pes nebyl přehnaně lekavý, nebral si osobně náhlé pohyby a uměl odpočívat i ve chvíli, kdy je kolem něj hluk. U malých dětí totiž není realistické čekat dokonalou opatrnost, a proto musí být zvažované plemeno co nejvíc tolerantní.
Podle chovatelů a kynologických trenérů se u rodinného psa nejvíc sledují čtyři vlastnosti: povaha, energie, velikost a ochota ke spolupráci. Příliš temperamentní pes může dítě nechtěně povalit, naopak velmi křehké plemeno zase nemusí zvládnout dětskou nešetrnost. Ideální je střední cesta: pes, který je aktivní, ale ne hyperaktivní, a který reaguje na vedení bez zbytečné tvrdohlavosti.
Plemena, která se do rodin s dětmi často hodí
Neexistuje jedno univerzálně nejlepší plemeno. Přesto se v praxi opakují některé typy psů, kteří bývají s malými dětmi dobře zvládnutelní. Jde o plemena s klidnější povahou, vyšší trpělivostí a dobrou učenlivostí. Výběr ale vždy záleží i na konkrétním jedinci a na tom, jak byl socializovaný.
Labradorský retrívr
Labrador patří mezi nejčastěji doporučovaná rodinná plemena. Je přátelský, dobře cvičitelný a obvykle má silnou motivaci ke spolupráci s člověkem. Díky tomu se dobře zapojuje do rodinného režimu. Je ale třeba počítat s tím, že jde o energického psa, který potřebuje denně delší pohyb. Dospělý labrador obvykle váží kolem 25 až 36 kg, takže u menších dětí je důležité hlídat, aby je v rozrušení neporazil.
Zlatý retrívr
Zlatý retrívr je další klasika mezi rodinnými psy. Bývá velmi trpělivý, přátelský a dobře snáší běžný rodinný provoz. Hodí se pro domácnosti, kde je čas na pravidelné venčení, socializaci a výcvik. V dospělosti mívá hmotnost zhruba 25 až 34 kg a stejně jako labrador potřebuje dost pohybu i mentální zaměstnání.
Kavalír king Charles španěl
Menší plemeno, které často vyhovuje rodinám bydlícím v bytě. Kavalír bývá mazlivý, kontaktní a obvykle dobře vychází s dětmi, pokud je od štěněte vedený ke klidu. Jeho výhodou je menší velikost, nevýhodou zase vyšší citlivost na hrubé zacházení. U malých dětí je proto nutný dohled, protože pes váží většinou jen kolem 5 až 8 kg a zranit ho může i nechtěné zmáčknutí.
Beagle
Beagle je aktivní, veselý a rodinně orientovaný pes. Hodí se do domácnosti, kde se hodně chodí ven a kde mají děti energii na společné aktivity. Je ale potřeba počítat s výrazným loveckým pudem a někdy i s tvrdohlavostí. U beaglea se vyplatí důsledná výchova a práce s přivoláním, jinak může na vycházkách snadno utíkat za stopou.
Border kolie
Border kolie je inteligentní a velmi učenlivá, ale nehodí se do každé rodiny s malými dětmi. Potřebuje vysokou dávku pohybu i duševní práce a bez ní může být neklidná. Pro aktivní rodiny, které chtějí se psem sportovat a trénovat, může být skvělá volba. Pro domácnost, kde se očekává klidný pes „na gauč“, ale vhodná nebývá.
Na co si dát pozor při výběru štěněte
Samotné plemeno nestačí. Rozhoduje také původ psa, prostředí, ve kterém vyrůstal, a kvalita rané socializace. Štěně, které se od mala setkávalo s různými lidmi, zvuky, dětmi a běžným provozem domácnosti, mívá lepší předpoklady stát se stabilním rodinným psem. Naopak pes z izolovaného prostředí může později reagovat strachem nebo přehnanou ostražitostí.
Prakticky se doporučuje sledovat zejména tyto body:
- Temperament rodičů – chovatel by měl ukázat matku štěňat, případně i otce, pokud je dostupný.
- Reakci na dotek a hluk – štěně by nemělo být přehnaně bázlivé ani agresivní.
- Podmínky odchovu – čisté prostředí, kontakt s lidmi a běžnými podněty jsou zásadní.
- Zdravotní předpoklady – u některých plemen je nutné hlídat dědičné nemoci, například dysplazii kyčlí, oční vady nebo srdeční potíže.
U rodin s malými dětmi je vhodné vybírat spíše štěně s vyrovnanou povahou než to nejdivočejší z vrhu. Přehnaně dominantní nebo naopak ustrašené štěně může být v domácnosti s dětmi náročnější na vedení. V praxi je dobré strávit v chovatelské stanici alespoň 30 až 60 minut, pozorovat chování štěňat a ptát se na jejich denní režim.
Bezpečnost psa a dítěte v každodenním provozu
I ideální plemeno potřebuje jasná pravidla. Nejvíc problémů nevzniká kvůli „špatnému“ psovi, ale kvůli špatně nastavenému soužití. Malé dítě by nikdy nemělo zůstávat se psem bez dozoru, a to ani u známé a jinak klidné rasy. Pes může reagovat na tahání za uši, objímání nebo rušení při spánku instinktivně, i když je jinak přátelský.
Odborníci doporučují naučit děti tři základní zásady:
- nesahat psovi do misky ani na hračky,
- nebudit ho ze spánku a nelehat si k němu zcela bez dozoru,
- neobjímat ho silou a netahat za srst, uši ani ocas.
Praktické je také vytvořit psovi vlastní klidové místo, kam dítě nesmí. Může jít o pelíšek v rohu místnosti, klec jako bezpečný prostor nebo oddělený pokoj. Pes by měl mít možnost stáhnout se z kontaktu, když je unavený. To je důležité zejména v domácnostech s dětmi do pěti let, které ještě neumějí odhadnout míru síly.
U štěňat se vyplatí začít s krátkými a častými tréninky. Stačí 5 až 10 minut několikrát denně. Cílem není naučit psa desítky povelů, ale klíčové dovednosti: přivolání, chůzi na vodítku, klid na místě a odložení. Tyto návyky výrazně snižují riziko konfliktů v běžném provozu.
Kdy raději zvolit jiné plemeno nebo staršího psa
Ne každá rodina potřebuje štěně. V některých případech je rozumnější vzít dospělého psa s ověřenou povahou. To platí hlavně tehdy, když jsou děti velmi malé, rodina nemá čas na intenzivní výchovu nebo chce předvídatelnější chování. U dospělého psa je obvykle jasnější, jak reaguje na ruch, doteky a samotu.
Naopak některá plemena mohou být pro rodinu s malými dětmi nevhodná, i když jsou populární. Jde zejména o psy s vysokou citlivostí, silným loveckým nebo strážním instinktem, případně o velmi náročná pracovní plemena, která vyžadují zkušeného vodiče. Problémem bývá také extrémně malá nebo naopak obří plemena. Malý pes je zranitelný, velký pes zase může dítě nechtěně srazit i při běžné hře.
Rozhodování je proto vhodné postavit na reálném režimu rodiny. Pokud někdo tráví většinu dne mimo domov, má byt bez možnosti častých procházek nebo sám nemá zkušenost se psy, je lepší volit klidnější a snadno vedené plemeno. Pokud je rodina aktivní, má zahradu a čas na výcvik, může si dovolit i náročnější, ale velmi chytré plemeno.
Jak si výběr ověřit ještě před pořízením psa
Nejpraktičtější postup je jednoduchý: nejdřív si sepište rodinný režim a teprve potom vybírejte plemeno. Zvažte, kolik času denně můžete věnovat venčení, výcviku a úklidu, jestli bydlíte v bytě nebo v domě a zda jsou děti spíše klidné, nebo velmi živé. Potom si vyberte 2 až 3 plemena a zjistěte o nich maximum z důvěryhodných zdrojů.
Vyplatí se návštěva chovatelské stanice, konzultace s veterinářem i rozhovor s trenérem psů. Dobré je ptát se konkrétně: jak pes reaguje na děti, jak snáší samotu, jaké má zdravotní riziko a jak náročný je na pohyb. Pokud je to možné, setkejte se i s dospělým zástupcem plemene v reálném prostředí. Jedna návštěva často prozradí víc než desítky fotek a inzerátů.
Rodinný pes má být partner, ne zkouška trpělivosti. Když se správně spojí vhodné plemeno, kvalitní odchov, důsledná výchova a jasná pravidla pro děti, vzniká soužití, které může být bezpečné i dlouhodobě velmi přínosné pro obě strany.