Proč jsou psí tlapky v zimě ohrožené
V zimních měsících dostávají psí tlapky zabrat hned na několika frontách. Nízké teploty vysušují kůži na polštářcích, led a sníh mechanicky dráždí meziprstí a posypová sůl způsobuje pálení, praskání i drobné ranky. Podle veterinářů bývají problémy nejčastější ve městech, kde se chodníky solí opakovaně a pes prochází směsí rozbředlého sněhu, ledu a chemických posypů několikrát denně.
Riziko roste hlavně u malých plemen, starších psů, psů s alergiemi a u zvířat, která mají mezi prsty delší srst. Ta zachytává sněhové koule, které mohou při chůzi tlačit, studit a v krajním případě bránit normálnímu došlapu. U aktivních psů navíc hrozí i poranění drápků na zledovatělém povrchu.
Jak chránit tlapky před odchodem ven
Základem je prevence ještě před samotnou procházkou. Prakticky funguje jednoduchý postup: tlapky před odchodem zkontrolovat, odstranit zbytky vlhkosti a mezi prsty případně zastřihnout přerostlou srst. U dlouhosrstých plemen tím výrazně snížíte riziko sněhových koulí, které se v chlupu nabalují už po několika minutách venku.
Velmi užitečná je ochranná mast nebo balzám na tlapky. Vytváří tenký film, který omezuje přímý kontakt kůže se solí a chladem. Nanáší se v tenké vrstvě na polštářky i okraje tlapek, ideálně 10 až 15 minut před vycházkou, aby se dobře vstřebal. V praxi se osvědčuje používat jej hlavně při teplotách pod nulou a při chůzi po ošetřených chodnících.
- Krátké zastřižení srsti mezi prsty pomáhá proti nabalování sněhu.
- Ochranný balzám snižuje vysušení a podráždění od soli.
- Kontrola drápů zlepšuje stabilitu na ledu a snižuje riziko zlomení.
- Suché tlapky před odchodem jsou méně náchylné k omrzlinám i ulpívání sněhu.
Kdy dávají smysl botičky a kdy stačí jen péče
Psí botičky nejsou univerzální řešení, ale v některých situacích jsou nejúčinnější ochranou. Hodí se při delších procházkách ve městě, na silně solených chodnících, při mrazech kolem -5 °C a níž nebo u psů, kteří už mají citlivé či popraskané tlapky. Důležité je, aby botičky dobře seděly: nesmí být příliš těsné, ale ani volné, jinak se v nich pes bude klouzat nebo je ztratí.
Praktický test je jednoduchý. Pokud pes po nasazení botiček chodí nejistě jen prvních pár minut, je to běžné. Pokud ale výrazně kulhá, zvedá tlapky, snaží se je sundat nebo odmítá jít dál, je problém v velikosti, střihu nebo materiálu. V takovém případě je lepší model vyměnit. U citlivějších psů se doporučuje začít s botičkami doma na 1 až 2 minuty a postupně dobu prodlužovat, aby si na ně zvykl.
Na kratší venčení často stačí kombinace balzámu, pečlivého osušení po návratu a omezení kontaktu se solí. Pokud pes chodí převážně na méně ošetřovaných cestách, může být zbytečné ho botičkami zatěžovat. Naopak u městských psů, kteří chodí denně po chodnících s posypem, bývá jejich použití praktické a někdy i nezbytné.
Co dělat po návratu z procházky
Po příchodu domů by měla následovat rychlá, ale důsledná kontrola. Tlapky je potřeba omýt vlažnou vodou, aby se odstranily zbytky soli, chemie a špíny. Není vhodná horká voda, protože může podráždit vysušenou kůži. Poté je důležité vše pečlivě osušit, zejména meziprstí, kde se drží vlhkost a vzniká ideální prostředí pro podráždění nebo zánět.
Pokud pes chodil po sněhu, zkontrolujte i drobná poranění, praskliny a zarudnutí. Malé trhlinky se často objeví nenápadně, ale při dalším venčení se rychle zhorší. V případě, že pes tlapku nadměrně líže, kulhá nebo se brání dotyku, je vhodné kontaktovat veterináře. U hlubších prasklin, krvácení nebo výrazného otoku už domácí péče nestačí.
- omyjte tlapky vlažnou vodou do 2 až 3 minut po návratu,
- osušte i prostor mezi prsty,
- zkontrolujte, zda mezi polštářky nezůstaly kamínky nebo led,
- v případě podráždění aplikujte vhodný regenerující přípravek pro psy.
Jak poznat, že tlapky trpí, a kdy zkrátit procházku
Varovné signály bývají poměrně jasné. Pes začíná zvedat tlapky, zastavuje se, přenáší váhu na zadní nohy, odmítá pokračovat nebo si tlapky intenzivně líže hned po příchodu domů. To může znamenat bolest, podráždění solí, ale i začínající omrzlinu. Omrzliny se častěji objevují na uších, ocasu a prstech, především při delším pobytu v mrazu a větru.
Jako orientační hranice se uvádí, že při teplotách kolem nuly a pod nulou by měly být procházky přizpůsobené nejen věku a kondici psa, ale i povrchu. Na suchém asfaltu může pes vydržet delší dobu než na mokrém, zasoleném chodníku. Pokud je venku silný mráz, ostrý vítr nebo zledovatělý terén, je rozumné zkrátit vycházku na 10 až 15 minut a přidat raději více kratších venčení během dne.
U štěňat, starších psů a psů s artrózou je na místě ještě větší opatrnost. Ti totiž nejen hůř snášejí chlad, ale zároveň se na kluzkém povrchu snadněji zraní. V praxi se vyplatí sledovat chování psa po dobu celé procházky, ne jen na jejím konci. Jakmile se začne výrazně zpomalovat nebo měnit došlap, je vhodné se vrátit.
Nejčastější chyby majitelů a jednoduchý zimní režim
Jednou z nejčastějších chyb je spoléhání na to, že „pes má přece srst, tak mu zima nevadí“. Srst chrání tělo, ale tlapky zůstávají vystavené přímému kontaktu se sněhem, ledem a solí. Další častý omyl je použití lidských krémů nebo mastí. Ty mohou být pro psy nevhodné, protože část přípravku olizují. Proto je lepší vybírat produkty určené přímo pro psy nebo doporučené veterinářem.
Chybou je také dlouhé venčení po čerstvě ošetřeném chodníku. Právě tam bývá největší koncentrace soli, která dráždí polštářky už po několika minutách. Pokud má pes citlivé tlapky, je lepší plánovat trasy po parcích, lesních cestách nebo méně frekventovaných místech. U městských psů se osvědčuje jednoduchý zimní režim: před odchodem ochranný balzám, po návratu omytí a osušení, večer krátká kontrola tlapek a drápů.
Prakticky funguje i to, že majitel má doma připravené základní vybavení na jednu sezónu: savý ručník, psí balzám, případně botičky ve správné velikosti a nůžky na zastřižení srsti mezi prsty. Tím se zimní péče zjednoduší a snižuje se riziko, že se drobné podráždění promění v problém, který psa omezí na několik dní. Kdo věnuje tlapkám pár minut denně, obvykle předejde většině komplikací, které v zimě vznikají nejčastěji.