Proč psi trávu vyhledávají
Jde o běžné chování, které veterináři pozorují u psů napříč věkem i plemeny. Podle odborných odhadů jí trávu pravidelně až většina psů, přičemž mnozí ji jen okusují a jen část z nich po ní následně zvrací. Neznamená to automaticky nemoc. U zdravého psa může být trávění trávy prostě součástí jeho přirozeného chování, podobně jako očichávání nebo olizování různých povrchů.
Nejčastěji se uvádějí tři vysvětlení: chuť a textura, instinktivní chování a reakce na zažívací diskomfort. Pes může trávu vyhledávat, protože mu voní, protože ho zajímá pohyb na zahradě nebo protože si jí „pomáhá“ při pocitu plnosti v žaludku. U některých jedinců jde o zvyk, který se opakuje hlavně na procházkách, jinde jen na jaře, kdy je tráva mladá a šťavnatá.
Veterinární praxe zároveň ukazuje, že ne každý pes, který jí trávu, je nemocný. Důležitější než samotné chování je jeho kontext: zda pes jí trávu sporadicky, nebo opakovaně a ve velkém množství, zda je po tom v klidu, nebo zvrací, má průjem, nechutenství či bolesti břicha.
Kdy je to normální a kdy už ne
Normální bývá občasné okusování trávy bez dalších potíží. Typický příklad: pes si na procházce utrhne pár stébel, chvíli je žvýká a pokračuje dál. Nezrychluje se mu dech, není apatický, jí a pije jako obvykle a po návratu domů se chová normálně. V takové situaci není důvod k zásahu, pokud tráva není chemicky ošetřená.
Problém začíná ve chvíli, kdy se přidají další signály. Patří sem opakované zvracení, slinění, dávivé pohyby, nafouklé břicho, průjem, krev ve stolici, nechutenství nebo výrazné olizování rtů. Stejně varovné je, když pes trávu vyhledává náhle a intenzivně, například několikrát denně, a předtím to nedělal. Změna chování je často důležitější než samotný návyk.
Praktické pravidlo z veterinární praxe zní: jednorázové okusování bez potíží sledujte, opakování s příznaky řešte. Pokud pes zvrací po trávě jednou za čas a jinak je v pořádku, může jít o méně závažnou epizodu. Pokud ale zvracení trvá déle než 24 hodin, pes nepřijímá vodu nebo je letargický, je na místě vyšetření.
Co může být za trávením trávy
Důvodů je víc a často se překrývají. Jedním z častých vysvětlení je mírný žaludeční diskomfort. Pes může mít po nevhodném krmivu, rychlém hltání nebo po změně jídelníčku pocit nevolnosti a tráva pro něj představuje způsob, jak žaludek podráždit a někdy vyvolat zvracení. To ale neznamená, že je to správné řešení. Pokud se to opakuje, je třeba řešit příčinu, ne jen následek.
Dalším faktorem je nedostatek vlákniny nebo obecně nevyvážená strava. Psi s nízkým příjmem vlákniny mohou vyhledávat rostlinný materiál častěji. V praxi bývá užitečné zkontrolovat složení krmiva: u běžného dospělého psa by mělo obsahovat dostatek kvalitních bílkovin a přiměřené množství vlákniny. U některých psů pomůže úprava krmné dávky, u jiných přechod na krmivo s lepší stravitelností.
Neméně častý je stres nebo nuda. Pes, který je dlouho sám, má málo podnětů nebo je přetížený změnami prostředí, může trávu žvýkat jako uklidňující aktivitu. V takovém případě se chování objevuje hlavně na stejných místech nebo v obdobných situacích, například po delším čekání doma, po návštěvě rušného parku nebo při návratu z napjaté procházky.
Vzácněji může být tráva projevem vážnějšího problému, například:
- gastrointestinálního onemocnění,
- zánětu žaludku nebo střev,
- parazitární infekce,
- potíží s pankreatem,
- překážky v trávicím traktu.
Právě proto je důležité sledovat, zda pes kromě trávy nemá i další varovné příznaky. Samotná tráva je jen signál, nikoli diagnóza.
Jak poznat, že už je čas na veterináře
Veterináře je vhodné kontaktovat, pokud pes jí trávu opakovaně a zároveň se objevuje alespoň jeden z těchto příznaků: zvracení častější než 2krát za 24 hodin, průjem trvající déle než jeden den, krev ve zvratcích nebo stolici, bolestivost břicha, výrazná únava, odmítání jídla nebo pití. U štěňat, seniorů a psů s chronickým onemocněním je práh pro kontrolu nižší.
Rychlá kontrola je na místě i tehdy, když pes sežral trávu na ošetřené ploše. Nebezpečí nepředstavuje jen samotná rostlina, ale i pesticidy, herbicidy, hnojiva nebo zbytky chemie po údržbě trávníku. U takové expozice je vhodné jednat okamžitě, zvlášť pokud se objeví slinění, třes, zvracení nebo nekoordinovaný pohyb.
Užitečné je zaznamenat si konkrétní údaje, které veterináři pomohou s orientací:
- kdy pes trávu jedl poprvé a jak často se to opakuje,
- zda šlo o velké množství nebo jen pár stébel,
- jestli následovalo zvracení a v jakém časovém odstupu,
- jak vypadá stolice,
- co pes jedl posledních 24 hodin,
- zda došlo ke změně krmiva, režimu nebo stresu.
Tyto informace často rozhodnou o tom, zda půjde jen o dietní doporučení, nebo o další vyšetření, například krevní testy, ultrazvuk břicha nebo test na parazity.
Co může majitel udělat doma
Prvním krokem je prevence. Pokud pes jí trávu pravidelně, zkontrolujte kvalitu krmiva a režim krmení. Mnoha psům pomůže menší, ale častější dávka potravy, aby nešli na procházku s úplně prázdným žaludkem. U psů, kteří hltají, je vhodná zpomalovací miska. U citlivějších jedinců je na místě konzultace vhodného typu krmiva s veterinářem.
Další opatření je jednoduché: omezte přístup k rizikové trávě. Na veřejných plochách nevíte, zda nebyla tráva právě chemicky ošetřená. Na zahradě je dobré používat jen bezpečné přípravky a po aplikaci dodržet doporučený interval. Pokud pes tráví hodně času venku, vyplatí se sledovat, na kterých místech trávu vyhledává nejčastěji.
Pomáhá i úprava denního režimu. Pes, který je unavený, mentálně zaměstnaný a má dost pohybu, obvykle méně řeší náhradní činnosti. V praxi se osvědčuje kombinace delší procházky, krátkého tréninku poslušnosti a hlavolamu na krmivo. U psů, kteří trávu žvýkají ze stresu, bývá přínosné zkrátit dobu osamění a přidat předvídatelný denní režim.
Pokud pes po trávě zvrací, nedávejte mu bez doporučení veterináře lidské léky ani zbytečně nevyvolávejte zvracení. U většiny lehkých případů stačí sledování, klid a voda po menších dávkách. Jestli se stav zhoršuje, nečekejte „až to přejde samo“ déle než jeden den.
Jakou roli hraje věk, plemeno a sezona
Chování se liší podle věku i životního stylu. Štěňata zkoumají okolí ústy, takže tráva pro ně bývá jen jedna z mnoha věcí, které okusují. U dospělých psů bývá tráva častěji spojená s návykem nebo trávicí reakcí. U starších psů je třeba být opatrnější, protože neobvyklé chování může souviset s chronickým onemocněním nebo citlivějším trávením.
Sezona také hraje roli. Na jaře a na začátku léta je tráva šťavnatější a pes ji může vyhledávat častěji. Po dešti bývá lákavá i proto, že je chladná a měkká. Naopak v období, kdy je tráva suchá nebo se na ní používají postřiky, je lepší chování hlídat mnohem pečlivěji.
Nejdůležitější je sledovat změnu oproti normálu konkrétního psa. Když pes celý život občas okusuje trávu a je jinak zdravý, není to obvykle důvod k obavám. Když ale začne trávu vyhledávat náhle, často a s dalšími příznaky, jde už o zdravotní signál, který si zaslouží pozornost. Včasná reakce může zabránit tomu, aby se z obyčejného zlozvyku stal problém, který už bude vyžadovat léčbu.